Starostlivosť o koňa vśeobecne
4. dubna 2008 v 16:01 | Mončiči
|
Starostlivosť
Jednou ze základních věcí v péči o koně patří pravidelné čištění. V srsti koně, která je zanedbávána se mohou parazitovat vši a roztoči. Takto postižený kůň bývá velice nervózní a většinou si napadená místa může rozdrbat až do krve. Obecně o čištění Jednou ze základních věcí v péči o koně patří pravidelné čištění. V srsti koně, která je zanedbávána se mohou parazitovat vši a roztoči. Takto postižený kůň bývá velice nervózní a většinou si napadená místa může rozdrbat až do krve. Čištění koně neslouží jen jako hygienická potřeba, ale i jako masáž, napomáhá prokrvovat kůži a svalstvo. Dále podporuje činnost žláz či látkovou výměnu a tím víš přispívá k celkově lepší kondici koně. (Blíže si o čištění povíme příště, pozn. redakce) Plavení Plavení je další věcí nejen jak pečovat o koně, ale přispívat tak i k jeho fyzické kondici. Nejen dříve, ale i dnes je běžné vidět kdekoliv v rybníce plavící se koně. Ve velkých sportovištích se plavení dnes zařazuje i jako součást tréninku. Zřizují dlouhé bazény, kde koně plavou, čímž zlepšují svou fyzickou kondici, aniž by si tím zatěžovali šlachový aparát, jako k tomu dochází při pohybu na zemi. I obyčejné ostříkání proudem vody z hadice působí na koně blahodárným účinkem jelikož voda chladí nohy a masíruje šlachy. Nebude na škodu, když toto osvěžení dopřejete svému koni po každé zátěži. Obutí koně a kopyta Péče o tyto partie koně je velmi důležitá. Již od pradávna se lidé vlastnící koně potýkali s problémem poraněných či deformovaných kopyt. Vymýšleli různé věci jak tyto partie ochránit před poničením, ale marně. Vynálezem podkovy se však vše změnilo. Za vynálezce podkovy jsou považováni Keltové, kteří vynikali zpracováním železa. U nás se podkovářství rozšířilo a někdy ve 12 století. V dnešní době je kování kopyt běžnou záležitostí. Dokonce vznikl i samostatný vědní obor ""onychologie"", která zkoumá problematiku kopyt. Jak vypadá podkova asi nemusíme popisovat, ale za zmínku stojí, že taková podkova nemá pouze funkci ochrannou, ale ve spoustě případech i funkci léčebnou. Kopyta mohou trpět různými rozštěpy či deformacemi a je nutné tyto napadené části často seřezávat. Speciálním vytvarováním podkovy se může koním často ulevit při chůzi či napomoct hojení. Obutí se také volí podle použití koně. Pro dostihové koně se volí podkovy lehké a hladké, kdežto pro pomalé tahouny se opatřují bytelné podkovy, které mohou vážit i přes jedno kilo. V dnešní době jde veškerý vývoj kupředu. Je tomu tak i v podkovářství. Pokrok přinesl různé formy podkov a materiálů z něhož jsou vyrobeny. Jak a čím krmit Původní a nejpřirozenější potravou koně jsou tráva, seno a oves a to jak čerstvé či suché. Koně již od počátku žili na rozsáhlých stepích, které byly plné travin či listů a plodů stepních keřů, které jim poskytovali potřebné látky. V dnešní době, se však podmínky ve kterých koně žijí velice liší. Člověk si domestikací koně podrobil a začal je chovat v umělém prostředí v uzavřených stájích. Tím pádem je připravil o volný pohyb a možnost vyhledávat si potravu. Převzal tak na sebe veškerou živitelskou roli. Člověk musel zjistit co je nezbytné pro jejich výživu a tyto látky (bílkoviny, minerální látky, vitamíny, sacharidy, lipidy, atd?) obstarat. Základními složkami používaných ke krmení koní se stali objemová krmiva. Mohou být čerstvá jako jsou např. mrkev, krmná řepa nebo sušená a to sláma či seno. Dnes již není výjimkou ani průmyslově vyráběná potrava pro koně, obdobně jako pro všechna ostatní zvířata. V zimním období, při nízkých teplotách nesmíme opomenout, že kůň musí vynaložit mnohem více energie na to, aby si udržel potřebnou tělesnou teplotu. Aby nezačal strádat, musí mít dostatečné zásoby energie které získá v krmivu. Je známo, že jádro poskytuje dostatek energie, ale málo tepla. Takže pokud chceme koni dodat energii je dobré zkrmovat jádro, avšak abychom koně zahřáli, je třeba mu dávat seno. Seno totiž obsahuje hodně vlákniny, která je ve střevech rozkládána bakteriemi a právě při tomto procesu vzniká hodně tepla. To zahřeje koně mnohem snáze, než aby si neustálým pohybem vyráběli teplo ve svalech. Je tedy doporučeno nechat v zimě koním přístup k senu po celý den dle libosti. Tím že budou neustále po troškách ujídat seno si zachovají rovnoměrný přísun vlákniny a energie, čímž po celých 24 hodin si udrží tělesnou teplotu na potřebné výši. Vysoce výživná jsou i tzv. jadrná krmiva statková. Patří mezi ně oves a ječmen, žito, kukuřice, proso, lněné semínko a některé luskoviny, např. hrách, fazole či sója. Největší pochoutkou pro koně je oves. Je velice výživný, lehce stravitelný a obsahuje specifické látky, které povzbuzují temperament a u klisen podporují tvorbu mléka. Pokud se stane, že je nedostatek ovsa je možno koním podávat tzv. melasované krmivo. Skládá se z krmné mouky, otrub, melasy, ovsa, úsušků pícnin a minerální směsi. Chceme-li, aby kůň měl na jaře jemnou a lesklou srst a byl v celkové lepší kondici je dobré přidávat do krmné dávky lněné semínko v kašovité formě. I když je kůň typický býložravec, není od věci obohatit jeho ""jídelníček"" také živočišnými krmivy. Nejpřirozenější a nejznámější je mléko. Dospělým koním se předkládá většinou v sušené formě, nejčastěji zamíchané do jadrných krmiv. Vyčerpaným koním se do krmných dávek mohou přidávat masokostní a krevní moučky, které jsou bohaté na bílkovin. Koním, kteří jsou obzvláště namáhání nebo koním jenž rostou se dodává jiný a mnohem chutnější zdroj bílkovin. Do krmné dávky se míchají čerstvá vejce a tvaroh. Nedostatek minerálních látek si kůň nahrazuje, kde to je jen možné. Není výjimkou, že olizuje omítku či okusuje žlaby. Pokud se chcete tomuto vyhnout, je dobré přidávat do krmiv např. krmný vápenec, krmnou sůl, plavená křída nebo průmyslově vyráběné speciální minerální směsi v granulované podobě. Neměli bychom zapomenout ani na pamlsky za dobře vykonanou práci. U nich je spíše důležitější psychický účinek než ten výživný. Jednotlivých druhů krmiv je velmi mnoho. Samozřejmě, že do krmné dávky zařazujeme podle potřeby a možností jenom některé. Kombinací je však spousta. Na co však nesmíme zapomenout dát koni ke každému krmení vodu. Je známo, že kůň vypije 20-50 litrů denně, tj. v přepočtu 5 % své živé váhy. Proto má být vody k dispozici vždy dostatek. Spotřeba vody závisí také na věku koně, roční době, teplotě, využití a složení krmné dávky. Při zkrmování suché potravy, např. sena, je spotřeba vody mnohem víc. Právě v zimě je zvýšený počet koní postižených zácpou. To způsobují zmrzlé napáječky či vědra s vodou. Koním je zapotřebí poskytnout zdravotně nezávadnou, čistou pramenitou vodu, nejlépe o teplotě 10-12 °C. Příliš studená voda může mít za následek křečovou koliku či u březí klisny dokonce i potrat. Ve stáji, kde nejsou automatické napáječky, je doporučeno vodu měnit třikrát denně. Odstátá voda vstřebává z ovzduší amoniak, čímž se kazí. Přestože koně spotřebují za den i 30 kg potravy, patří k střídmým konzumentům. Potravu přijímají v menších dávkách. Proto je důležité, krmit třikrát a je velmi nutné dodržovat časový režim a to samozřejmě i o víkendu či prázdninách. Kůň si pamatuje nejen čas, ale i místo, kde potravu dostávají. Proto je správné tento návyk respektovat a dodržovat.
Vyhodnotenie Konského mena
1. dubna 2008 v 19:04 | Monćići
|
Vyhodnotenie súťaží
Tak je tu dlho očakávaná chvíľa.Vyhodnotenie súťaže naj konské meno.Chcem vám povedať,že sa mi mená veľmi páčili.Ale miesta môžu byť len tri.Tak tu sú diplomy a prvý traja majú sľúbené odkazy na ich blog na tom mojom(ak majú blog )Ps: pls komentiky ako sa vam diplomy pacia dakujeeeeem



Tak toto boli prvé tri miesta a tu sú účastnícke diplomy:




Postup pri čistení
23. března 2008 v 17:51 | Monćići
|
Starostlivosť
ČIŠTĚNÍ KONÍ
- Co budete potřebovat : kartáč rýžový ( ,,rejžák") na odstraňování velkých nečistot ze srsti (např. zaschlého bláta) nebo na dočištění kopyt, kartáč měkký oválný na čištění srsti, hřbílko ( to je nástroj, do kterého otíráte prach z kartáče) - bývá kovové (s ním nikdy nečistíme koně přímo!) nebo gumové ( je možné jej používat na srst), hřeben na pročesání hřívy a ohonu, háček na kopyta, dvě houby, nejlépe dvou různých barev - jednu na oči a nozdry, druhou na řitní krajinu - a prosím nezaměňovat! Málem bych zapomněla na utěrku či prachovku na konečné vyleštění. Všechno to pak můžeme dát do vaku nebo speciálního kufříku. (Ve stájích, kde se střídá více lidí, doporučuji vše podepsat, protože kupovat stále nové vybavení není nejlevnější a také záměna neprospívá.)
- Nezapomeňte na mazání na kopyta a štětec!
- Při čištění si koníka v boxu vždy přivážeme za stájovou ohlávku, je-li některý protivný a kouše nebo po vás hrabe nohou, dejte mu do žlabu trochu sena, určitě si potom nechá říct! Nejlepší je ovšem čistit koně venku u úvaziště, protože se nepráší na ostatní koně a ani prach nesedá na vše v boxu či stání.
- Čistit začínáme vždy na levé straně koně, postupujeme od hlavy přes krk (hřívu si vždy přehodíme na opačnou stranu), plece,tělo,záď,nezapomeneme na nohy a břicho ( tam opatrně a ,,s citem ").
- Vždy po několika tazích kartáčem (nejprve proti srsti pak po srsti) s ním přejedeme po hřbílku, které zachytí prach ze srsti. Hřbílko poté vyklepeme mimo box ( nejlépe na navlhčené prkno nebo alespoň na podlahu, kde se prach usadí a počet otisků každému ukáže jak pečlivě jsme čistili).
- Stejný postup zopakujeme i na druhé straně.
- Hřebenem nebo rýžovým kartáčem pročešeme hřívu a ohon, obojí můžete čas od času zastřihnout, ale nikdy koně nestříhejte příliš - je to jediná obrana proti hmyzu! Při pročesávání žíní je přidržujeme rukou, aby se zbytečně moc žíní hlavně z ocasu nevytrhalo. Hřívu je v případě potřeby ( např. úprava na závody) lepší protrhat,než stříhat.
- Houbami umyjte oči,nozdry (popřípadě celou hlavu) a okolí řitě.
- Nyní přijdou na řadu kopyta, připravte si háček a rýžový kartáč. Začněte opět na levé straně, stoupněte si zády k hlavě koně a levou rukou sjeďte dolů ke spěnce. Jemným tahem vzhůru a s povelem: ,,Nohu!" zatlačte na nohu a kůň by jí měl zvednout. Při čištění držíte nohu za spěnku a kopyto, háčkem vyškrábete veškeré nečistoty ze střelky a okolí dočistíte kartáčem. Stejně tak postupujete u zadní nohy, jen s tím rozdílem, že po zvednutí nohy si ji vytáhněte kupředu a opřete si jí o koleno. Někteří koně velice rychle poznají vaší nejistotu a záměrně se opřou o nohu, kterou chcete čistit a dělají nechápavé. Pak je potřeba se do nich buď silněji opřít nebo poprosit o pomoc zkušenější děti ( uvidíte, jak rychle si koník vzpomene na slušné vychování). Nic si z toho ale nedělejte, časem to zvládnete také!
- Suchá a čistá kopyta můžeme občas namazat mazáním či olejem na kopyta.
- A je tu poslední krok k dokonalosti - vezměte utěrku a celého koníka s ní pěkně vyleštěte.
- Pokud jste si na závodech či dostizích všimli ozdobných obrazců na zádi koně, jsou to tzv. šachovnice, které jim ošetřovatelé dělají pomocí šablony a mokré houby.
- Máte-li také hříbě, nezapomínejte na ně, ať si na dotyky kartáče a zvedání nohou zvyká co nejdříve ( postupujte samozřejmě citlivě a jemně).
- Přijde-li kůň hodně zpocený či zablácený, použijeme víchy (jak se dělají, vám určitě předvedou zkušenější jezdci), jsou ze stočené slámy a kůži dobře osuší.
- Nesmíte zapomenout osušit mokré spěnky, protože vlhko a špína by mohli vést k onemocnění zvanému podlom. Nejlépe se spěnky čistí utěrkou, jejíž konce chytneme do obou rukou a taháte střídavě na obě strany.
- Koně čistíme vždy před ježděním a po ježdění nebo alespoň jednou denně, pokud kůň nebyl pod sedlem.
Zlozvyky koní
23. března 2008 v 17:46 | Monćići
|
Nezaradené...
Odchylky, různé nežádoucí poruchy, abnormální projevy v chování a nepřiměřené reakce na vnější vlivy okolí známe pod pojmem zlozvyky. O zlozvyku můžeme mluvit tehdy, opakuje-li se abnormální pohyb nebo chování koně i za předpokladu, že vyloučíme nesprávné ošetřování i krmení koně ( je také na místě upozornit na pojem "abnormální chování" a "problematické" chování koně).
Nejedná se o onemocnění, ale psychickou poruchu - neurózu. Nejprve může jít pouze o projev stresu, přes odmítání krmení až po napadání jiných stájových kolegů, po "nejrozšířenější" zlozvyky (hrabání, házení hlavou, hodinaření, klkání, tkalcování, otáčení se dokola apod.)
Vznikají z dlouhé chvíle, z napodobování, z hravosti, nebo jako následek nemoci.
Nejedná se o onemocnění, ale psychickou poruchu - neurózu. Nejprve může jít pouze o projev stresu, přes odmítání krmení až po napadání jiných stájových kolegů, po "nejrozšířenější" zlozvyky (hrabání, házení hlavou, hodinaření, klkání, tkalcování, otáčení se dokola apod.)
Vznikají z dlouhé chvíle, z napodobování, z hravosti, nebo jako následek nemoci.
Hrabání je často k vidění u nervózních koní často čekajících na krmení či dožadujících se pamlsku nebo pozornosti. Někdy může hrabat i mladý kůň, např. při zvykání si na ošetřování, sedlání apod. Toto hrabání však postupem času, se zvykáním si koně na pravidelnou péči mizí.
Kopání a kousání koně (nazývané také vadný charakter) je buď vrozené, nebo získané nesprávným ošetřováním ( bití koní, použití násilí např. při dopínání podbřišníku, apod.). Obecně se snáze zkazí kůň temperamentní a odstranit takto získaný zlozvyk se dá jen správným zacházením a zkušeným ošetřovatelem. Kousavé a kopavé koně se doporučuje ve stáji označit pro všechny příchozí, aby se zamezilo některým úrazům. Takto zkažení koně velmi často potřebují pouze úzký okruh ošetřovatelů.
Zlostní koně se často projevují buď aktivní útočností nebo pasivní vzdorovitostí vůči svému okolí (stájoví kolegové, lidi pohybující se ve stáji nebo kolem ohrady, dokonce i útočnost na různé předměty umístěné blízko koně). Někdy se můžeme setkat se skutečností, že takový zlozvyk je vrozený.
Vzpurní koně mají odpor k jakékoliv práci, kterou po nich žádáme. Původ vzpurnosti však můžeme najít nejen v chybách v postrojování a v neodborném zacházení, ale také v genech.
Klkáním označujeme stav, kdy kůň polyká vzduch. Tento zlozvyk lze pak rozdělit ještě na klkání bez opory, a klkání s oporou. Při klkání s oporou je kůň otevřenou hubou "zakouslý" do např. břevna ohrady, větve stromu, kulatiny ležící na zemi a polyká vzduch. Ke klkání bez opory naopak žádnou nepotřebuje a je schopen kdykoliv polykat vzduch. Klkání se koně učí buď napodobováním dalších, klkajících koní, nebo se mu koně mohou naučit při nudném stání ve stájích. Pokud hrozí nebezpečí, že se klkat naučí i ostatní koně ve stáji, použijeme tzv. "klkací" řemen, který tomuto zlozvyku zamezuje.
Klkání je vadou právní domněnky, neboť velmi často po koupi kůň přivedený do nové stáje neklká a začne klkat až za určitou dobu.
Zřídkakdy používaný termín pro klkání "krkání" nemůže vystihovat tento zlozvyk už jen pro to, že klkání vzniká polykáním, kdežto "krkáním" naopak nazýváme opačný "tok" vzduchu.
Klkání je vadou právní domněnky, neboť velmi často po koupi kůň přivedený do nové stáje neklká a začne klkat až za určitou dobu.
Zřídkakdy používaný termín pro klkání "krkání" nemůže vystihovat tento zlozvyk už jen pro to, že klkání vzniká polykáním, kdežto "krkáním" naopak nazýváme opačný "tok" vzduchu.
Tkalcování (hodinaření) jsou zlozvyky získané chovem koní ve stáji. Kůň je široce rozkročen předními končetinami a kýve se ze strany na stranu i s hlavou. Koně s takovými to zlozvyky se doporučuje trávit co možná nejvíce času v kontaktu s okolím.
Pokud zlozvyk odhalíme včas, resp. v jeho začátku, je větší možnost jeho odstranění, než necháme-li koně bezhlavě zavřeného v boxu bez povšimnutí. Volný pohyb ve výběhu nejlépe s dalšími
Pokud zlozvyk odhalíme včas, resp. v jeho začátku, je větší možnost jeho odstranění, než necháme-li koně bezhlavě zavřeného v boxu bez povšimnutí. Volný pohyb ve výběhu nejlépe s dalšími
Další články
- Nej.....rekordy koní 23. března 2008 v 17:39
- Útes 20. března 2008 v 12:39
- Striháme 20. března 2008 v 11:21
- Hry priatelstva 15. března 2008 v 11:14
- Odznaky ešte raz 13. března 2008 v 18:43
